Čaj a jeho výroba po Indicku

Jako ve správných čajomilcích i v nás doutnala touha vydat se po stopách čaje. Bájného moku, kterým jsou naplněny všechny naše dny. Toho báječného nápoje, bez něhož už si nedokážeme představit být ni jediný den.

Jednoho pěkného letního rána, kdy ještě rosa ulpívala na lístcích rostlin, jsme se sbalili a sedli do letadla směr Indie. Cesta byla pro nás, dva typické středoevropany, vskutku strastiplná. Ani ne tak vinou Indie, jako spíš naší zhýčkanosti. Dlouho předlouho jsme se s nespočetným množství snědých lidí - vstřícných veselých a hrdých indů mačkali v přeplněném letadle a následně ve vlaku směr jih. Ano směr jih z Bombeje. Oproti všem očekáváním jsme se nevydali na východ za čaji Darjeelingu, nýbrž na jih do státu Kerala. Zde je totiž jiná Indie... není zde nepořádek jako jinde. Pevnou rukou zde vládne rudá strana. Za zajímavost lze pokládat fakt, že zde se jako v první zemi na světě vůbec ujala moci strana komunistická. Komunisté zde udržují pod kontrolou všechny velké výrobce všeho možného i nemožného, proto je tu čisto. Velmi čisto.

Když jsme konečně dorazili do vesničky Wayanad v indické Kerale, udivila nás krása čajových plantáží.
Zde jsme poprvé viděli "na živo" stráně hustě osázené čajovníky, které byly zastřihovány jen nízko nad zemí, aby je sběračky mohly snadno otrhávat. Nedalo nám to a utrhli jsme první tři vrcholové lístky a pořídili s nimi sérii fotek na památku. Když jsme se dost pokochali a trochu i napásli čerstvým čajovníkem, šli jsme dál. Hlouběji do čajových porostů po blátivé cestě…
až k malé budově. Ale nebyla to jen obyčejná budova, byla kouzelná.

Zde!
To je ono!
Tady se vyrábí čaj!

Ten čaj, který každé ráno, každý den, popíjejí miliony lidí. A možná i víc.

Snad jenom stud nám zabránil rovnou vejít dovnitř. A tu náhle před námi stál pán. Pán, který měl místo kalhot sukni a na tváři úsměv. Byl to náš průvodce a zároveň vedoucí výroby čajů. Tenhle pán nás vedl kolem místa s rozloženou plachtou. "Zde se skládá natrhaný čaj" řekl dokonalou angličtinou a vedl nás dále po schodech nahoru až k zvláštním stolům s hromadami vzácné zeleně. "Dejte sem ruku" a naznačil abych strčila ruku hluboko mezi lístky. To, na čem ležely lístky, nebyly stoly, byly to sušáky, kterými proudil horký vzduch a lístky se zde nechávaly zavadnout a mírně proschnout před samotným zpracováním. Kousek od nás stály dvě veselé indky a přehazovaly lístky. Uprostřed hromady lístků, která již nebyla na sušácích, ale na zemi, stála další žena a s úplnou samozřejmostí hrnula předsušené lístky do díry v podlaze. Tahle díra byla vlastně otvor, kterým se čaj dostával do speciálního zařízení - takové výrobní linky na černý čaj. Zde byly lístky nadrceny a dále postupovaly na speciální válce, kde se za pomoci statické elektřiny zbavovaly prachu. Někde v průběhu procesu docházelo k oxidaci a následně se čaj důsledně prosušil v tunelových pecích. Z nich již čaj putoval do třídičky, kde se podle velikosti lístku rozděloval do jednotlivých pytlů. Tyto pytle se na závěr rozešlou obchodním partnerům po celém světě, kteří tento čaj dále pak zabalí do čajových sáčků.

To byl závěr naší exkurze a s ním se nám do myslí vkradla otázka, zda je vhodné za exkurzi zaplatit, nebo ne. Vzhledem k tomu, že si pán o žádnou částku neřekl jsme zdvořile poděkovali a odešli. Nebyli jsme si jistí zda, by ho nabídka finanční úplaty neurazila. A jistí si nejsme dodnes. Tak jsme si alespoň ve firemní prodejně na okraji plantáže nakoupili zásobu čaje. To mě přivádí k nápadu. Ano, jdu si uvařit čaj, indický černý (jenom ne porcovaný).